VyspÄ›lost konkrétnà spoleÄnosti nenà nÄ›ÄÃm, co by se dalo snadno měřit. Každá totiž vyznává jiné hodnoty, a tedy se také automaticky považuje za tu nejlepÅ¡Ã. Nenà vÅ¡ak tÅ™eba Å™Ãkat, že to nenà vždy pravda. Nenà tedy na Å¡kodu se zajÃmat o to, zda existujà i nÄ›jaká objektivnà měřÃtka, která bychom mohli v tomto pÅ™ÃpadÄ› využÃt. A pravdou je, že skuteÄnÄ› existujÃ, i když jejich použità nenà zrovna nejjednoduÅ¡Å¡Ã.
Â
Â
TÃm asi nejsamozÅ™ejmÄ›jÅ¡Ãm je průmÄ›rná délka života. Dá se totiž snadno pÅ™edpokládat, že ÄÃm déle lidé žijÃ, tÃm lépe se majÃ. V tomto ohledu je pak souÄasná modernà spoleÄnost skuteÄnÄ› na vrcholu, tedy alespoň prozatÃm. OvÅ¡em nemÄ›li bychom zvažovat jen délku života samotnou, ale také jeho kvalitu, zvláštÄ› v pozdÄ›jÅ¡Ãm vÄ›ku. Pokud si vÄ›tÅ¡ina lidà zachovává svěžà mysl a pÅ™iměřenÄ› zdravé tÄ›lo, pak lze hovoÅ™it o úspÄ›chu. Když vÅ¡ak valná Äást populace trávà poslednà léta svého života v nepohodlà a bolestech, pak je jasné, že je nÄ›co Å¡patnÄ›.
Â
S tÃm také souvisà to, jak se lidé v dané kultuÅ™e starajà o ty, kteřà se o sebe postarat nemohou. Nejen o staré Äi nemocné, ale pÅ™edevÅ¡Ãm o tÄ›lesnÄ› Äi mentálnÄ› postižené, aÅ¥ už od narozenà nebo v důsledku nÄ›jaké nehody. Je totiž známkou vyspÄ›losti každého sociálnÃho druhu, že pomáhá ostatnÃm, zvláštÄ› tÄ›m, kteřà si nemohou sami napÅ™Ãklad sehnat potravu. I zde je tedy dobré se podÃvat, jak jsme vlastnÄ› na tom. A dalo by se Å™Ãci, že v tomto ohledu máme jeÅ¡tÄ› co dohánÄ›t.
Â
Â
V neposlednà řadÄ› je zde i to, kolik Äasu dennÄ› musà lidé strávit pracÃ, pÅ™ÃpadnÄ› shánÄ›nÃm potravy, a kolik majà volna. V ideálnÃm pÅ™ÃpadÄ› by to mÄ›lo být zhruba rovnomÄ›rnÄ› rozloženo, nejlépe pak s pÅ™evahou volného Äasu. Ten totiž dává prostor kreativitÄ›, a ta je pro vývoj kultury nezbytná.
Â
Nenà tedy tak snadné Å™Ãci, zda jsme skuteÄnÄ› nejvyspÄ›lejÅ¡Ã. Ani dnes se nenajde zemÄ›, která by v nÄ›které z výše uvedených kategorià nemÄ›la problém. A to je Å¡koda, neboÅ¥ se tÃm pouze ubližuje lidem.