Podlahové topení lákalo v minulosti již mnoho šikovných kutilů. Tato práce ovšem obnášela jeden zásadní nedostatek – topení se muselo zalít betonem, prakticky neexistoval jiný způsob, jak to provést, aniž by se tu nemusel uplatnit právě beton. Zpočátku to fungovalo bez problémů, ale jen do té doby, dokud nedošlo k porušení potrubí a k odtékání vody do podlahy. Nestávalo se to sice příliš často a každému, ale pokud k tomu došlo, znamenalo to vyslovenou patálii – beton musel pryč a tlukot sbíjecího kladiva proměnil obývák ve staveniště.

Právě proto se do podlahového topení nehrnul každý a bylo to spíše na okraji zájmu běžné veřejnosti. Takto to probíhalo až do té doby, dokud se na trhu neobjevila první systémová deska podlahového topení. Jedná se o obdélníkový panel z vysokohustotního polystyrenu s vnitřními drážkami pro umístění topných hadic. Desky se položily na podlahu jedna vedle druhé, do drážek se zasunuly hadice, následně se zapojily do rozdělovače a ten se pak připojil ke zdroji topení. Poté se systémové desky zakryly deskami sádro-cementovými a kobercem nebo plovoucí podlahou. Odpadlo pracné betonování a v případě, že by nějaká hadice praskla, stačilo jí vyměnit pouze po rozebrání pochozích desek a svrchní podlahové krytiny.

Suchý systém pokládky pomocí systémových desek se tak postaral o značné rozšíření zájmu veřejnosti o podlahová vytápění. Mnoho podnikavých kutilů si tak může topení zhotovit svépomocí a pouze na připojení rozdělovače a oživení zařízení si pozvou instalatéra topenáře. Tím také vychází cena podlahového vytápění mnohem nižší, než kdyby šlo o akci na klíč od stavební firmy. Podlahovým topením získáte výrazně efektivnější způsob vyhřívání místnosti, v porovnání s radiátory, s topením v podlaze je obytný prostor prohříván rovnoměrně ve všech vrstvách, tím pádem nemusíte prostory přetápět a ušetříte za energie.