DneÅ¡ní spoleÄnost má pocit, že si může vÅ¡e dovolit. Ve spoleÄnosti existují urÄité dané “normy”, které spoleÄnost vyžaduje a pÅ™es nÄ› prostÄ› u nÄ›kterých lidí nejede vlak ani omylem. Nebudou druhé lidi nÄ›Äím odliÅ¡né akceptovat za žádnou cenu. To je velký problém v dneÅ¡ní dobÄ›. Lidi by se mÄ›li respektovat lidi i s odliÅ¡nou barvou pleti, náboženstvím, nebo orientací. A spousta lidí má strach vykroÄit z davu spoleÄnosti, protože by byli příliÅ¡ odliÅ¡ní a upozornili na sebe. Tak je tomu například s jinou orientací. ŘeknÄ›te mi, proÄ jsou tito lidé terÄem takového posmÄ›chu?

A proÄ dokonce nÄ›kteří lidé na lidi s jinou orientací útoÄí? Má to vůbec smysl? Jaký to má význam? AÅ¥ už má každý orientaci jakoukoliv, mÄ›li bychom se k nÄ›mu chovat rovnoprávnÄ› stejnÄ› jako k ostatním lidem. Tenhle problém už visí ve spoleÄnosti dlouho a doufám, že se to zmÄ›ní. Je to jen otázkou Äasu. Bylo by fajn, kdyby si lidé uvÄ›domili, že každý jsme jiný, ale vÅ¡ichni jsme výjimeÄní a originál. Nikdo nemá právo  urážet druhého ÄlovÄ›ka kvůli jeho orientaci, nebo dokonce barvÄ› oÄí, kůže, vlasů, nebo jinému náboženství.

Doufejme, že Äasem spoleÄnost dospÄ›je do bodu, kdy si tohle uvÄ›domí a tÄ›mto problémům bude konec. Že v sobÄ› dokážeme najít sílu spoleÄnosti se vzepřít a nebát se být odliÅ¡ní. Nemusíme se stydÄ›t za to, kým jsme, hlavnÄ› když se takhle dobÅ™e cítíme my sami. Věřte mi, každý máme své kouzlo a nikdo není dokonalý. A právÄ› naÅ¡e nedokonalosti nás dÄ›lají dokonalými. Zní to sice jako klišé, ale je to tak. Takže paradoxnÄ› když se sami sebe ve spoleÄnosti nauÄíme respektovat a nebudeme se bát se odliÅ¡it a být jiný, bude nám stokrát lépe. Budeme se cítit dobÅ™e, respektovanÄ› a že do spoleÄnosti také nÄ›jakým způsobem patříme a zapadáme, i když jsme jenom troÅ¡iÄku odliÅ¡ní od ostatních lidí. To ale pÅ™ece není ostuda.