Dnes je již vÅ¡eobecnÄ› známo, že život zaÄal v mořích a oceánech, kde také dlouhou dobu setrvával. V té dobÄ› nebylo potÅ™eba žádné speciální ochrany proti nepřízni poÄasí, jelikož v moÅ™i jsou podmínky stabilní – to byl také jeden z důvodů, proÄ Å¾ivot zaÄal právÄ› zde.

 

I zde se však ukázala nutnost bránit se před jinými organismy. Proto si také první tvorové vytvořili na povrchu těla schránky, obratlovci pak později tuhou kůži, kterou následně v mnoha případech nahradily šupiny.

 

 

Ty přetrvaly i v moment, kdy se život rozšířil z vody na pevninu. Zde však bylo potřeba něco víc. Podmínky se zde totiž měnily mnohem více, než na co byly organismy doposud zvyklé. Pokud tedy chtěly tohoto nového prostoru využít, musely se přizpůsobit.

 

Zde Å¡el vývoj v podstatÄ› dvÄ›ma cestami. Jednou z nich bylo vytvoÅ™ení jakéhosi původního peří. To vzniklo postupnou pÅ™emÄ›nou původních Å¡upin, které se prodloužily, zmÄ›kÄily a na konci roztÅ™epily. Druhou cestou pak bylo vytvoÅ™ení srsti.

 

 

Ta mÄ›la oproti peří své výhody, pÅ™edevším pak lepší izolaÄní vlastnosti. Navíc lépe pÅ™iléhala k tÄ›lu, takže umožňovala lepší pohyb. A to bylo pro malé, hbité noÄní živoÄichy, jakými byli prapůvodní savci, životnÄ› důležité.

 

SamozÅ™ejmÄ› se nevyvinula najednou. Vedla k ní velmi dlouhá cesta, avÅ¡ak, jak se ukázalo, nakonec velmi úspěšná, když vezmeme v úvahu, kolik různých typů máme. StaÄí si jen pÅ™edstavit ovÄí vlnu, mÄ›kký kožich psa Äi tÅ™eba ježÄí bodliny.

 

Je pravdou, že i my lidé máme na tÄ›le zbytky srsti, byÅ¥ ji nazýváme vlasy Äi ochlupení, podle toho, kde se nachází. To dokazuje mimo jiné i to, že naÅ¡i dávní pÅ™edkové byli skuteÄnÄ› osrstÄ›ní. Pro nás se vÅ¡ak ukázalo výhodnÄ›jší se vÄ›tÅ¡iny této pokrývky tÄ›la zbavit, abychom se lépe potili a získali tak vÄ›tší vytrvalost. A je to také jeden z důvodů, proÄ jsme se dostali až na vrchol evoluÄního žebříÄku.