Možná je to s těmi klasickými kuřáky přece jen něčemu dobré. Třeba právě proto, že budou přecházet na fáro neboli vodnici neboli šíšu. Pokud neznáte ani jedno z těchto tří slov, není v tom problém. Za pár sekund vám budou všechny jasné. Je to společný výraz pro vodní dýmku. Předpokládám, že víte, co to je. Pokud ne, stručně uvedu do problematiky. Pokud byste si ji chtěli pořídit, tak můžete celou najednou, nebo také po částech. To základní je nádoba, převážně skleněná, do které pak nalijete vodu. Druhá část je tělo, to je kovové a nahoře má korunku, na které hoří speciální tabák. Nu a poslední částí jsou hadice na vodní dýmku. Z těch se potahuje a vychutnává se tabákový dým.

Problematika tabáku je tak složitá, že by vydala na stovku takových článků, jako právě čtete. A ne na stovku ale několik tisíc. Tabáku jako takového je v jedné dávce jen zhruba třicet procent. Zbytek tvoří rostlinná melasa. Dříve to byl med, který se možná snad ještě někde na dalekém východě stále používá. Mimochodem, když už jsme u toho dalekého východu, šíša asi vznikla právě někde zde a původně vůbec nebyla určena ke kouření tabáku. Sloužila pouze ke kouření opia, nebo hašiše. Pokud nevíte, jaký je v tom rozdíl, tak to nevadí, protože nás to nemusí zajímat, nás momentálně zajímají hadice na vodní dýmku.

Tyto gumové součásti jsou hodně důležité a některé jsou dokonce různě zdobené. Občas je třeba zkontrolovat, zda je v pořádku těsnění, které brání úniku dýmu a znemožňuje ideální použití vodárka. Někdy se také ovšem může stát, že má samotná hadice někde prasklinu. Ne, že by to nešlo lehce opravit, ale nač se s tím dělat, když lze naprosto lehce koupit novou. Ostatně správný kuřák vodnice má vždy nějakou v zásobě, kdyby se náhodou objevil právě tento nebo podobný problém.

Nuže, vyzkoušíte si také zakouřit fáro?