VyspÄ›lost konkrétní spoleÄnosti není nÄ›Äím, co by se dalo snadno měřit. Každá totiž vyznává jiné hodnoty, a tedy se také automaticky považuje za tu nejlepší. Není vÅ¡ak tÅ™eba říkat, že to není vždy pravda. Není tedy na Å¡kodu se zajímat o to, zda existují i nÄ›jaká objektivní měřítka, která bychom mohli v tomto případÄ› využít. A pravdou je, že skuteÄnÄ› existují, i když jejich použití není zrovna nejjednodušší.

 

 

Tím asi nejsamozÅ™ejmÄ›jším je průmÄ›rná délka života. Dá se totiž snadno pÅ™edpokládat, že Äím déle lidé žijí, tím lépe se mají. V tomto ohledu je pak souÄasná moderní spoleÄnost skuteÄnÄ› na vrcholu, tedy alespoň prozatím. OvÅ¡em nemÄ›li bychom zvažovat jen délku života samotnou, ale také jeho kvalitu, zvláštÄ› v pozdÄ›jším vÄ›ku. Pokud si vÄ›tÅ¡ina lidí zachovává svěží mysl a pÅ™iměřenÄ› zdravé tÄ›lo, pak lze hovoÅ™it o úspÄ›chu. Když vÅ¡ak valná Äást populace tráví poslední léta svého života v nepohodlí a bolestech, pak je jasné, že je nÄ›co Å¡patnÄ›.

 

S tím také souvisí to, jak se lidé v dané kultuÅ™e starají o ty, kteří se o sebe postarat nemohou. Nejen o staré Äi nemocné, ale pÅ™edevším o tÄ›lesnÄ› Äi mentálnÄ› postižené, aÅ¥ už od narození nebo v důsledku nÄ›jaké nehody. Je totiž známkou vyspÄ›losti každého sociálního druhu, že pomáhá ostatním, zvláštÄ› tÄ›m, kteří si nemohou sami například sehnat potravu. I zde je tedy dobré se podívat, jak jsme vlastnÄ› na tom. A dalo by se říci, že v tomto ohledu máme jeÅ¡tÄ› co dohánÄ›t.

 

 

V neposlední Å™adÄ› je zde i to, kolik Äasu dennÄ› musí lidé strávit prací, případnÄ› shánÄ›ním potravy, a kolik mají volna. V ideálním případÄ› by to mÄ›lo být zhruba rovnomÄ›rnÄ› rozloženo, nejlépe pak s pÅ™evahou volného Äasu. Ten totiž dává prostor kreativitÄ›, a ta je pro vývoj kultury nezbytná.

 

Není tedy tak snadné říci, zda jsme skuteÄnÄ› nejvyspÄ›lejší. Ani dnes se nenajde zemÄ›, která by v nÄ›které z výše uvedených kategorií nemÄ›la problém. A to je Å¡koda, neboÅ¥ se tím pouze ubližuje lidem.